Co je makrobiotika

Slovo makrobiotika použil v roce 1796 německý lékař Christoph Wilhelm Hufeland (1762–1836) ve své knize Makrobiotika, neboli umění, jak prodloužit lidský život. Podle Hufelandova názoru lze nemocem zabránit především správnou výživou a životosprávou.

Japonský vojenský lékař Sagen Išizuka (1850–1909) poukazoval na důležitost rovnováhy mezi kyselinami a zásadami.
George Ohsawa (1893–1966) propagoval v Evropě léčebný japonský jídelníček, sestávající s celozrnné rýže, luštěnin, zeleniny a semen.

Na šíření makrobiotiky na Západě se podíleli Ohsawovi žáci, k nimž patří například Michio Kushi.

Základem makrobiotické stravy jsou celá obilná zrna, sezonní zelenina, luštěniny, ryby, mořské řasy, semínka, ořechy, přírodní přirozená dochucovadla a sezonní ovoce. Při přípravě a vaření potravin vnímáme, pro koho vaříme, zda je to muž, žena, dítě. Vaříme vzhledem k ročnímu období, podle počasí, zda žijeme na venkově, ve městě, zda pracujeme fyzicky či mentálně a v neposlední řadě i podle věku. Pokud vařme léčebnou stravu, měli bychom akceptovat všechny souvislosti při uzdravování, tedy nejen stravu, ale i psychickou stránku a možnosti cvičení.